pátek 10. března 2017

Hráčovo okénko 2

Horizon Zero Dawn. Tak nějak bych ten dnešní článek uvedl. Velmi očekávaná hra, která sbírala plusové body a ocenění ještě předtím, než vůbec vyšla. A musím tomu dát za pravdu. Jsem někde v polovině příběhu, 30. level, nejtěžší obtížnost. Není to jednoduché, lidé i stroje mě zabijí prakticky jen špatným pohledem a bez úhybů či úskoků tam není možnost přežití. Mimo jiné je to taky vizuální zážitek ze země za pár tisíc let, kdy se civilizace vrátila k primitivnímu (primitivnějšímu) stylu života, ale jejich okolí zůstalo tak trochu hi-tech. Proto si na procházce s lukem a šípem musíte poradit s několika tunovým železným kolosem, který střílí z kanónu plazmatickou látku. Na svých cestách potkáváte a sbíráte střípky z minulosti (díky zařízení zvané focus si je můžete prohlížet a poslouchat). Není nic, co bych této hře vytkl. Zatím.


čtvrtek 9. března 2017

Jeskyně tisíce přání | Jiří Mikulík

Jsme tu zase, tentokrát s druhým dílem gamebooku od Gabriela Knoxe. Pokud jste první díl četli, nejspíš recenzi ani nějakou návnadu nepotřebujete, protože sami víte, že to stojí za to. A pokud jste to nečetli (nehráli), doporučuji mrknou na recenzi prvního dílu zde. Abychom uvedli věci na pravou míru, k Jeskyni tisíce přání není třeba mít za sebou Zázračnou kněžku. Ale z hloubi srdce to doporučuji, protože můžete hrát za stejnou postavu a zážitek se tím umocňuje. A abych se přiznal, ne, ještě nemám dohráno. Můžu být tak v půlce příběhu. A stejně si tu drze píšu recenzi o tom, jak je to fajn. Protože je to pravda.