pondělí 31. října 2016

Prachmistři - Příslib krve | Brian McClellan

Na další epickou fantasy jsem čekal hodně dlouho. Malaz je za mnou, Píseň je u ledu a já už dlouho nenavštívil nějaký svět, ve kterém bych mohl zažít něco nového. Prachmistři mě zaujali už dávno, hned jak vyšli, ale nebyl čas se do série takového rozsahu pustit. Za můj zájem může z 90 % obálka, protože anotace nečtu, vlastně jsem vůbec netušil, o čem kniha je. Jediné co jsem podvědomě čekal bylo, že mě nezklame. Instinkt mě nezradil, před několika chvílemi jsem knihu dočetl a byla to pořádná jízda. Do Jámy, ještě že mám před sebou další dva díly.


Začneme zlehka, svrhneme celou monarchii, pozabíjíme šlechtice a pokusíme se udělat svět trochu lepším pro obyčejné lidi. Takhle to nefunguje, zvlášť v zemi, která byla pod vládou hlupáka tak dlouho. Kvůli prastarým dohodám se celá ta věc se změnou zemského zřízení zamotá natolik, že stranou nezůstanou ani bohové. V knize se s nimi ale pracuje prozíravě, nepokazí vám děj svou všemocností a jsou spíše protipólem, než nadřazenou entitou. Kromě nich tu máme privilegované (což jsou kouzelníci) a aby toho nebylo málo, tak ještě predeii (kteří jsou ještě o pár stupňů silnější). A nakonec, ne nejsilnější, ne nesmrtelní, ale odhodlaní a cílevědomí, prachmistři.


Šňupnout si střelného prachu, koncentrovat svou mysl, dokázat pak na několik mil trefit cíl nebo dokonce více? Tak nějak to s nimi chodí. A právě prachmistři jsou ti, kterým je v knize věnováno nejvíce prostoru. Polní maršál Tamás a jeho syn Taniel jsou hlavními postavami příběhu. Kolem nich se pohybuje spousta dalších důležitých osob, ale právě zde se budete rozhodovat, koho budete mít radši. Za zmínku stojí i vyšetřovatel Adamat nebo osobní strážce Olem, bez kterého by příběhu chyběla spousta humorných pasáží. Postavy jsou propracované, charakterní a soucítit nebo nenávidět, to je pak složitější o spoustu dalších neznámých, které se v jejich životě objevili.

Přiznám se, na začátku jsem se nemohl zbavit pocitu, že spotřebovávání střelného prachu k lepším schopnostem je něco jako pálení cínu a dalších kovů v Mistborn. Nakonec ale pocit ustoupil do pozadí, protože to není zmiňováno tak často, kdežto Sanderson ty kovy pálí na každé straně i třikrát. Celá kniha má výbornou atmosféru. Rozvrácená země, hrozící válka, strach z kompaktát a do toho ještě stará hrozba navrácení boha Kresimíra, který by mohl kvůli nedávným událostem klidně zničit úplně všechno. Na druhé straně vyšetřování zrady, postupné odkrývání motivů a gradující závěr, který vás na druhý díl více než navnadí.


Dobrá fantasy mě zaujme více, není to jen o čtení řádků textu. Prachmistrům se to povedlo, rozvedli vážné téma zhýralosti monarchií, církve a dalších, na druhou stranu ale ukazují, že najít náhradu za prohnilý systém není vždy jednoduché, když se lidem, kteří mají moc, přesně takové systémy hodí. Co víc, vytváří je a sami jsou jejich součástí. Postava polního maršála Tamáse je obdivuhodná, musí činit nelehká rozhodnutí a je si toho vědom. Příslib krve rozjíždí sérii více než skvěle, druhý díl na mě nebude čekat dlouho. Jen dodám, že velká část mého pozitivního hodnocení patří i překladatelce Daně Krejčové. U ní se člověk nezplete.

Hodnocení: 95%

Brian McClellan, Prachmistři: Příslib krve, nakladatelství Talpress, 2016, překladatel Dana Krejčová 548 stran

5 komentářů:

  1. Díky za tip na čtení. Nějak teď nevím do čeho pustit, neboť u Malazu jsem se zasekla u druhého dílu, G.R.R.Martin se s dalším dílem fakt flinká a Královnu ohně dostanu až na Vánoce, a tohle vypadá vážně slibně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Běž do toho, opravdu to stojí za přečtení. Já se bavil prachmistrovsky!

      Vymazat
  2. Skvělá recenze. Knihu si přece jen přečtu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dej potom vědět, jestli se taky líbila. :)

      Vymazat
  3. Hmmmm, po Prachmistrech pokukuju už co jsem zjistila, že vychází a furt si nejsem jistá, jestli jo nebo ne. Navíc mi před ně pokaždé něco vleze :D. Ale pouvažuji znovu a vážněji :)

    OdpovědětVymazat